Svařují se kovové i nekovové materiály, podle typu materiálu je však nutné vybrat vhodnou metodu svařování. Princip je vždy stejný, účelem je vytvořit svár, tedy nerozebíratelný spoj. Alternativními metodami jsou pájení a lepení, o těch však bude řeč zase někdy příště.
Svařování má za sebou docela dlouhou historii, nejspíš delší, než byste čekali. Přišli s ním kováři. Ve velkém se však rozvinulo až během obou světových válek. V 60. letech minulého století se poprvé objevilo svařování laserem a v 70. letech elektronovým paprskem. Pojďme se ale podívat na klasicky využívané metody, jako je svařování pod tavidlem, v ochranné atmosféře aktivního plynu, inertního plynu atd.
Svařovací metoda MIG
V současnosti je patrně nejrozšířenější na světě. Jde o svařování ochranným inertním plynem, který zamezí přístupu vzduchu k roztavenému kovu. Svářečka posouvá svařovací drát přes hořák a elektrickým obloukem se taví kov. Ten následně zase tuhne a vytváří svár.
Tato metoda je vhodná pro svařování hliníku, mědi a jejich slitin, titanu, dále pro lehké svařitelné kovy. Jde o rychlou metodu s možností automatizace.
Svařovací metoda MAG
Tentokrát vytváří ochrannou atmosféru aktivní plyn. Ten nejen zamezuje přístupu vzduchu k roztavenému kovu, ale také zasahuje do chemických reakcí v lázni. Proto se mu říká aktivní. Jako plyn se nejčastěji využívají CO2, směs argon + CO2 či argon + O2.
Využívá se pro svařování ocelí, je rychlá, téměř bez rozstřiku a taktéž se dá automatizovat.
Svařovací metoda TIG
Svařování TIG využívá netavící se wolframovou elektrodu. Svářeč jednou rukou drží hořák pro vytvoření svářecího oblouku a druhou přídavný materiál, který se odtavuje. Metoda TIG je tedy složitější než další výše prezentované, avšak velmi přesné.
Je vhodná pro sváření nestandardních materiálů (měď, bronz, hliník), velmi tenkých materiálů apod.
Svařovací metoda SAW
U svařování tavidlem neboli metody SAW není žádný ochranný plyn, ochranu zajišťuje práškové tavidlo. Svařovací oblouk je celou dobu schovaný pod vrstvou tavidla, a tím není tolik škodlivý z hlediska emisí a UV záření.