I když bych se Vám na základě svého medailonku mohla zdát jako drsňačka, nemám problém s tím oblékat se něžně, žensky a ve skutečnosti jsou oblečením, které nejvíce preferuji, právě dámské šaty. Mám ráda ten kontrast, nesnáším nudu a monotónnost. Užívám si údivu, který mě provází, když se v něžných šatičkách jdu věnovat nějaké adrenalinové aktivitě – jen na vysvětlenou, jsem si vědoma toho, že některým aktivitám se v sukni věnovat nemůžete. Netlačím na pilu.
Další úspěch mívám díky šatům ve svém zaměstnání. Dětem se sukně a květinové vzory líbí. Když vám čas od času jedno z nich poví: „Vypadáš jako princezna,“ prostě roztajete. Nehledě na to, že upřímný kompliment od předškoláků pohladí na srdci i duši daleké lépe než strojená lichotka od kdejakého muže.
Dámských šatů existuje nepřeberné množství
A jaké šaty vlastně preferuji? Pokusím se vám to vysvětlit formou jakýchsi bodů, či kritérií. Tím prvním a nejdůležitějším je fakt, že se do nich vlezu. Abyste dobře rozuměli – nepovažuji se za žádnou těžkotonážní velrybu, ani za konkurenta závodníků v tradičním japonském bojovém sportu vyžadujícím účast velmi objemných sportovců. Příroda ve mně nicméně geny namíchala takovým způsobem, resp. tak jednostranně, že ani já jsem se nevyhnula vlastnictví objemných ňader a pozadí, stejně jako moje maminka a před ní i moje babička. Po těch dvou jsem zdědila i úzký pas. Já ale navíc řádně vyrostla, což je zase součást dědictví po tátovi a jeho rodičích – měřím 182 centimetrů.
Sehnat dobře padnoucí oděv na můj typ postavy je opravdová výzva
Nejsem ten typ, co by si rád stěžoval na nepřízeň osudu. Ale musím přiznat, že sehnat šaty, které bych v přední části dopla, je velká výzva. Někdy se snažím pochopit motivaci výrobců – není právě můj typ postavy tím, který by si zasloužil kus tak výsostně ženský, jako jsou šaty? U většiny výrobců jsem ale častokrát svědkem následujícího trendu: obvod v pase se stoupající velikostí roste téměř geometrickou řadou, zatímco objem hrudníku se šine po centimetrech. Zřejmě se domnívají, že ženy s větší konfekční velikostí jsou všechny těhotné. Já se ale nebudu halit do beztvarých hávů – vždycky si lze nějak poradit. Miluji, když jsou šaty něžné, mají projmutý střih typický pro 60. léta, mnoho barev a nejlépe květinový vzor. Pokud si přejete obrazový materiál, některé hezké kousky můžete vidět zde nebo na Nerio.
Některé z Vás by možná namítaly, že výrazné vzory mi moc dobrou službu neudělají. Já ale nezastávám názor, že v případě, že disponujeme nějakou výraznější partií, měly bychom dělat, že tomu tak není. Naopak, upozorněním na svůj hrudník a boky vytvářím kontrast ke svému úzkému pasu. Možnost udělat si představu, jaké vzory se mi líbí a jaké vyhledávám, máte přímo tady.
No a jak to dělám, když se mi nějaké šaty líbí, ale přes hrudník je prostě nezapnu?
Vlastním šicí stroj. A taky dávku trpělivosti. Pokud se tedy nabízí možnost koupit si šaty ve velikosti, kterou přes hrudník zapnu, vezmu je, a prostě je v pase zapošiju. S komplikovanými vzory je někdy kříž, protože na sebe po zúžení nenavazují. V takových případech do pasu všívám širokou stuhu, která nesoulad mezi vzory zakryje a jako bonus navíc přitáhne pozornost k mému pasu. A držte si klobouky – navíc budete mít na zádech šik mašli. A to prostě chcete. 
Najděte si šikovnou švadlenu
Musím ale říct, že práce se strojem je věc, na kterou musíte být manuálně zručné a temperament odolný vůči rozčílení. Pokud na místo těchto kvalit disponujete jinými, doporučuji najít šikovnou kamarádku, nebo známou. Pokud o žádné se strojem nevíte, zeptejte se svojí mamky – pro předešlou generaci bylo docela normální šít doma třeba na děti, takže pokládám za velmi pravděpodobné, že nějakou takovou dámu ve svém okolí objevíte. Tedy pokud máte tu smůlu, že si šaty musíte upravovat. Pro ty šťastné z Vás s konvenční postavou jsou tyto moje poznámky irelevantní.
Musíte si také zakoupené oblečení upravovat nebo máte postavu na, kterou vše padne?