banner

Změna klimatu je největší hrozbou, které lidstvo čelí, míní monacký kníže

Podle monackého knížete Alberta II. je klimatická změna největší hrozbou, které lidstvo čelí, a dosavadní způsob života západní společnosti je neudržitelný. V neděli zahájil Albert II. v Praze  Forum 2000, na kterém diskutují řečníci z celého světa o zachování a prohloubení demokracie, a poskytl exkluzivní rozhovor redaktorovi ČT24 Lukáši Dolanskému.

Bylo to téma vašeho projevu – a sice že změna klimatu může vést k velkým sociálním problémům a dokonce může vyvolat změnu světového řádu. Je to podle Vás velká hrozba?Myslím, že je to nejvážnější hrozba, které lidstvo čelí a musí čelit. Lidé si to neuvědomují, ale kdykoliv máte nějaké narušení klimatu – a my ty dopady už pociťujeme – vede to k přemisťování populací a nepokojům. Také možná k tomu, že nebudeme mít dostatečnou produkci potravin, aspoň ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí. Jak budeme schopni v budoucnu lidi nasytit? Lidé budu mít hlad, žízeň.

Musíme zde zmínit i otázku přístupu k vodě. Téměř miliarda lidí na světě nemá denně přístup k pitné vodě. A když máte nedostatek vody a potravin, automaticky to vede k nepokojům, ke konfliktům a velké beznaději na světě. Proto se nad tím musíme zamyslet.

Někteří lidé mají za to, že změna klimatu je mýtus. Že si to vymysleli vědci a podporují to cizí vlády. Když ale posloucháte ty racionální vědce – a já jsem měl tu výsadu – jejich diskurz je široce přijímán po celém světě. Devadesát sedm procent vědeckého světa se prostě nemůže mýlit. Musíme podle toho plánovat. Jestliže směřujeme ke světu, kde na to lidé zapomínají, průměrný růst teploty je o dvě procenta, už nebudeme žít v takovém světě, na který jsme zvyklí.

Hovoříte o společnosti. Myslíte si, že to je hrozba pro západní společnost jako takovou?
Myslím, že je to celosvětová hrozba. Možná, že my se teď cítíme více ohroženi. Už cítíme dopady nejen těch konfliktů, které se vedou proti jiným ideologiím, ale součástí migrační krize je i to, že někteří migranti z afrických zemí odcházejí nejen kvůli bezpečnosti, ale protože nemají příležitost pracovat a nemají přístup k potravinám a vodě. To je již znak toho, že se v těchto zemích věci mění. Takže jak se s touto krizí budeme schopni vypořádat? Já to správné řešení zatím nemám.

Starám se o velice malou zemi, která naštěstí není přímo postižena migrační krizí, ale děje se to okolo nás a musíme si to uvědomovat. Řešením je zajistit větší stabilitu v těchto zemích, jak politicky, tak hospodářsky a současně i z environmentálního hlediska.

Hovoříme o stabilitě a nestabilitě. V Evropě se často říká, že krize, jako je ta migrační, mohou vyprovokovat další, například nárůst populismu. Vidíte to jako problém moderní Evropy?
Samozřejmě. Je to problém a důvod pro obavy. Když máte masivní příliv migrantů, když dochází k různým krizím, které musí vaše země současně řešit, tak se lidé nemohou cítit bezpečně. Mohou cítit, že jejich země není takovou, na jakou byli zvyklí. A mají strach.

Proto se obrací na další subjekty a nechají se zlákat jinými hlasy. Víme, jaké je nebezpečí populismu a extremismu. Lidé nevěří svým současným politickým vůdcům a současným politickým stranám, které jsou součástí politického spektra už mnoho let. Proto musí tradiční politické strany více přemýšlet o tom, jak s občany hovořit a mnohem víc je angažovat.

V projevu jste řekl, že pokračovat v tom, na co jsme zvyklí, nejde a že musíme dosáhnout nového udržitelného rozvoje. Co jste tím měl na mysli?
Hovořil jsem hlavně o způsobu, jakým vyrábíme jídlo a energie, o stylu našich životů, cestování a konzumu. Pokud chceme žít v mnohem více udržitelném světě, musíme tento vzorec změnit. Já neznám řešení, je jich mnoho.

Ale není to těžké? Přesvědčit lidi v západní společnosti? Protože to je vlastně esence západní společnosti.
Samozřejmě, že je! Ale vidíme, že tento model nefunguje. Nejen z hospodářského, ale i společenského hlediska. Dlouhodobě není udržitelný. Dopad na životní prostředí je znatelný. Nemůžeme do atmosféry vypouštět miliardy a miliardy tun skleníkových plynů. To prostě dál nejde.

Jsou zde různé názory na různé modely, kdy vlastně dojde k překročení bodu zvratu. Všichni vědci se shodují na tom, že se k tomuto bodu blížíme, a to velice rychle. Někteří mají za to, že je to ještě rychleji, než se předpokládalo. Musíme dát hlavy dohromady a vymyslet řešení, jak postupovat vpřed.

Ale nutně to neznamená, že se nám naprosto změní způsob života. Můžou existovat určité drobné oběti. Nejde o to, že bychom opustili naši zónu pohodlí, jsou to drobné adaptace. Samozřejmě existují různá řešení a my jim musíme naslouchat. Konkrétně z hlediska energetiky. Ale jedno je jisté – nemůžeme pokračovat tak, jak žijeme.

Vaše královská výsosti, děkuji za Váš čas a odpovědi. Byla to velká čest.
Děkuji.

Čtěte více

Publikované v: Svět        Sdílet

banner

Zanechat vzkaz