banner

Z domu, kde zemřeli Toufar s Palachem, bude hotel. Pietní místnost majitelé zachovají

„Jsem nevinen… Pomozte mi, chci žít!“ To jsou poslední slova faráře Josefa Toufara, jehož umučila komunistická Státní bezpečnost. Zašeptal je v nemocničním pokoji č. 312 sanatoria v pražské Legerově ulici, kde zemřel večer 25. února 1950. Z budovy, která je dnes zchátralá a opuštěná, chtějí vlastníci do dvou až tří let vybudovat hotel. Vedle toho počítají i s existencí pietní místnosti v přízemí, která bude přístupna veřejnosti. Na záměru se majitelé domluvili s radnicí Prahy 2, která projekt částečně zaplatí. Právě Josef Toufar se může do českých dějin vrýt ještě hlouběji. Římskokatolická církev totiž chystá jeho blahořečení.

Josef Toufar není jedinou osobností českých dějin, která v bývalém sanatoriu v centru Prahy zemřela. Devatenáct let po farářově skonu tam vydechl naposledy Jan Palach. I jeho osud v novém prostoru připomenou fotografie, dokumenty a další artefakty.

„Vedle toho zřejmě obnovíme i nynější streetart, umělecky ztvárněné tváře obou mužů, které jsou nyní na fasádě. Zachovat pokoje, kde zemřeli, bohužel kvůli provozu hotelu nejde,“ popisuje záměr architekt Jiří Soukup.

Ve dvojdomě přiléhajícím k pražské magistrále jsou dosud jasně patrné zbytky po operačních sálech, kde se lékaři snažili jak Toufara, tak Palacha zachránit. Jinak je dům vybydlený.

Krok do zástupu svatých

Vedle toho katolická církev během příštího týdne zahájí praktickou část procesu blahoslavení Josefa Toufara. V této takzvané diecézní fázi bude historická komise o zavražděném faráři shromažďovat svědectví o jeho životě. Je to krok na dlouhé cestě k tomu, aby byl Toufar blahořečen, což je předstupeň prohlášení za svatého. Poslední slovo bude mít Svatý stolec v Římě.

„Jde o to připravit co nejpodrobnější historickou dokumentaci životního příběhu Josefa Toufara a odpovědět na základní otázky, jestli je to vhodný kandidát a v čem je inspirací nebo vzorem pro současné křesťany,“ uvedl v Interview ČT24 historik a teolog Tomáš Petráček, který je zodpovědný za praktickou část procesu.

Petráček počítá, že příprava materiálů může trvat zhruba deset let. „Díky exhumaci před třemi lety a uložení tělesných ostatků v Číhošti před dvěma lety neustále přichází nová svědectví. Objevujeme i nové artefakty. To vše se musí důkladně posoudit a zpracovat,“ vysvětlil historik a teolog.

Josefa Toufara lze vzhledem jeho tragické smrti po měsíčním mučení Státní bezpečností chápat jako mučedníka, proto by se pro jeho blahoslavenství nemusel prokazovat zázrak, který se s tímto procesem obvykle váže.

„Máme řadu velmi zajímavých, i lékařsky ověřených svědectví o vyslyšených přímluvách. Lidé byli v beznadějné zdravotní situaci a jsou si jisti, že náhlá změna byla způsobena na přímluvu Josefa Toufara,“ podotknul Petráček.

Estébácký mlýnek

V roce 1949 se vládnoucí KSČ chystala oslabit církev, aby nebránila kolektivizaci venkova. Tehdejší československý prezident Klement Gottwald mluvil o „zdrcující ráně“.

Událost, která se stala 11. prosince 1949, se totalitnímu režimu náramně hodila. Ten den se při bohoslužbě, kterou Toufar celebroval, z dosud nevysvětlených důvodů rozhýbal a zkroutil kříž na oltáři. Jev spatřilo na dvě desítky svědků. Místní začali mluvit o zázraku – o Číhošťském zázraku. Zpráva se pak rychle rozšířila po celé zemi.

KSČ zkazky o zázraku zneužila ke svým hrám. Státní bezpečnost proto Toufara koncem ledna unesla přímo z fary. Vyšetřovatelé se ho pak následující týdny snažili krutým bitím donutit k přiznání, že „zázrak“ na příkaz Vatikánu zinscenoval, aby zmanipuloval věřící.

Mezi lidmi oblíbený farář – ačkoliv pohyb kříže z kazatelny neviděl – se totiž měl stát hlavní postavou připravovaného monstrprocesu. Konec známe. Mučení kněz nepřežil, i když se ho StB snažila na poslední chvíli zachránit.

„Je to ukázkový případ totalitního zacházení s jedincem. Vybrali si obyčejného nevinného člověka, vydrapli ho z jeho každodennosti, unesli, mučili , a protože se Toufar k ničemu nepřiznával – ani se neměl k čemu přiznat  – tak ho pomalu sešrotovali,“ popisuje Miloš Doležal, člen zmíněné historické církevní komise.

Podle něj ještě několik dost důležitých svědků žije. Žijí i svědci z 11. prosince 1949, kteří byli přítomni oné bohoslužbě, žije řada žáků Josefa Toufara, které učil náboženství, a také žije jeden z těch, kteří faráře ve valtickém vězení utýrali – vyšetřovatel Ladislav Mácha.

Další popravení kněží

„Osobní svědectví je vždycky velice důležité, protože svědci svojí tváří i svojí pamětí ručí za to, jaký ten člověk byl, mohou vyprávět docela podstatné detaily,“ míní Doležal.

Nicméně i sama mučednická smrt je jedním z možných důvodů pro blahořečení. Vatikán se vedle Toufara aktuálně zabývá i osudy dalších dvou českých kněží. Jana Bulu a Václava Drbolu popravil komunistický režim za vymyšlené zločiny v roce 1951.

Zatím mají Češi šestnáct světců a devět blahoslavených. Za svatou byla naposledy prohlášena Anežka Česká těsně před listopadovou revolucí v roce 1989.

Čtěte více

Publikované v: Regionální        Sdílet

banner

Zanechat vzkaz