banner

Tři týdny, 8 tisíc kilometrů, 8 států. Na západ USA za medvědy, kaňony a „městy duchů“

Okruh západem USA je snem cestovatelů toužících po aktivní dovolené a rozmanitosti. Jezera pod zasněženými horami, pouště, kaňony, „města duchů“, bizoni a medvědi. Za tři týdny se toho dá stihnout hodně. Zde jsou tipy z putování po osmi státech, při němž jsme urazili přes 8000 kilometrů.

Sehnat relativně levné letenky na západ USA na období polovina června až červencové svátky kolem 11 až 13 tisíc korun s jedním přestupem není nijak obtížné, pokud má člověk trpělivost a neustále prohledává všechny servery zaměřené na letenkové akce. Vyplatí se koupit tři čtvrtě roku předem, než pak litovat, že zrovna není v nabídce konkrétní město v cílové destinaci.

Před letem do USA si musí každý zřídit cestovní registraci ESTA. Stojí 14 dolarů (zhruba 320 korun), platí dva roky a dostane ji až na úplné výjimky každý – pokud tedy omylem nevyplní, že je členem teroristické organizace či napomáhal nacistům, protože i takové otázky žadatele při vyplňování těch pár stran čekají.

Kdo ESTU z nějakého důvodu přece jen nedostane, musí zažádat o vízum, stejně jako každý, kdo se zdrží v USA více než tři měsíce, případně se v nedávné době zdržoval ve vybraných zemích, jako je Írán.

Naše čtyřčlenná skupinka se registrovala bez potíží. Let 13. června z Vídně do Helsinek a následně do San Francisca byl záležitostí skoro celého dne, dobré je koupit zásoby vody a jídla hned za kontrolami, ucpávky do uší a polštář za krk.

Cesta je to sice náročná, ale takzvaný jetlag se směrem do USA projevuje méně, než cestou zpět – navíc jako bonus pozorujeme za světla zasněžené vrcholky hor a kry v Grónsku, což je zážitek.

Auto, které zvládne i prašnou cestu, nezbytností

V San Franciscu je časový posun o devět hodin zpět. Už na letišti na nás čeká zhruba měsíc předem pronajaté auto typu full-size sedan, tedy o něco větší než střední, zhruba za 4,5 tisíce korun na osobu na tři týdny, pro jistotu ale ještě připlácíme za plnou pojistku nějaké tři tisíce korun celkem.

Zvládnout přes osm tisíc kilometrů za tři týdny je reálné i se zaslouženými pár hodinami v bazénu, jak se několikrát poštěstilo, ovšem budík zvoní každý den v rozmezí kolem 6:30 a 7:15, jinak by stovky mil dlouhé přesuny byly problém.

Ideální je větší počet řidičů, kteří se během cesty střídají, protože jakmile se na navigaci objeví „jeďte 200 kilometrů rovně“ a všude kolem pustina, na každého poměrně rychle padá únava.

Jezdit podle map a instinktu se určitě dá, nejpohodlnější ale je stáhnout off-line mapy, případně pro jistotu na wi-fi kontrolovat přes Google, zda nějaké silnice nejsou uzavřené.

Přestože začalo léto, stalo se nám to několikrát i kvůli sněhu. Nedostali jsme se tak překvapivě ani přes horský průsmyk Tioga Pass do Yosemitského národního parku včetně slavného Yosemitského údolí.

Platit kartou je občas problém

Ceny za benzin se pohybovaly průměrně kolem šedesáti korun za galon (4 litry) plus minus 7 korun. Tankování bylo komplikovanější, ve stojanu je sice terminál, ten ale často nebral jiné než americké karty, a to nehledě na to, od jaké banky.

Takže postup byl takový, že člověk musel zaplatit na benzince předem (buď hotově, nebo kartou), tedy odhadnout, na kolik asi vyjde plná nádrž a po natankování raději vyrazit znovu do benzinky pro finální účet.

S placením ale nebyl problém jen u tankovacích stojanů, běžně se stávalo, že při placení v supermarketech bylo nutné zadat, že platíme kreditní kartou, přestože se jednalo o kartu debetní, jinak transakce neproběhla. A na jedné benzince kreditky nebrali vůbec, vždy je tak jistější mít s sebou určitý finanční obnos i v hotovosti.

Prádelny v motelech jsou samozřejmostí

Pokud jde o ubytování, určitě se dá na mnoha místech i stanovat, my jsme ale zvolili „pohodlnou“ variantu klasických motelů (většinou 3 hvězdy) se snídaní. Celkem ubytování vyšlo na 33 tisíc korun na tři týdny pro jednoho – vše jsme rezervovali on-line pár měsíců předem.

Nejdražší bylo jednoznačně San Francisco, problémové je i okolí Grand Tetonu a Yellowstonu, kde se ale dají sehnat typické horské chatičky v malých obcích, jako je Victor v Idahu.

Pro milovníky přírody je to ráj. Majitelé vyrábějí často snídaně z vlastních zdrojů, lze si pochutnat na čerstvých bublaninách s horkým ovocem či domácí slanině a džusech – a za to se zaplatit nějakou tu stovku navíc vyplatí.

Američané běžně perou mimo domov, laudromaty jsou na každém rohu ve městech i motelích v pustině. Za pár dolarů se na místě koupí prášek a pračka a většinou do 45 minut je hotovo, dalších pár dolarů jde na sušičku. Turisté si ale musí připravit čtvrťáky, v jiné formě přístroje peníze neberou – proměnit se dá většinou na recepci.

Všude od obchodů přes motely se prodává také led do chladniček, jež si lidé vozí s sebou na dlouhé cesty, když se snaží přepravovat jídlo. I přes šok v podobě množství sněhu v Yosemitech či Grand Tetonu totiž letos v tomto období zasáhla Arizonu a okolí enormní vedra.

V Arizoně skoro 50 stupňů, dopravní značky tály

V Kalifornii zuřily požáry, v Las Vegas jsme bojovali se 47 stupni Celsia ve stínu, v Salt Lake City bylo 39. Američané dávali na sociální sítě snímky roztátých značek nebo plastových kuželů na rozestavěných úsecích – někteří si na kapotě aut smažili vajíčka. Z klimatizace sice bolí v krku, bez ní by to ale bylo na každodenní přehřátí organismu.

I přes azuro bylo nejstudenějším místem klasicky San Francisco, kde fouká studený vítr, i když se člověk spálí. Na večer jsme vytáhli v půlce června mikiny i bundy a stejně to nestačilo. Také v Yellowstonu, který leží ve výšce přes dva tisíce metrů, je třeba si připravit bundu, jinak jsme se ale po celé trase pekli – v horách bylo klidně přes 30 stupňů ve stínu.

Typické jsou americké bouřky, které jsme zažili prakticky každý den. Netrvají sice dlouho, ale pohybovat se při nich venku představuje nebezpečí. Máte pocit, jako by se blížilo obří tornádo – déšť je intenzivní a skoro vždy ho doprovázejí silné kroupy.

V Yellowstonu nám bouřka připravila podívanou, když ostře kontrastovala se slavným gejzírem Old Faithful, který vytryskne každé dvě hodiny. Viděli jsme, jak jeden z blesků udeřil přímo do míst gejzíru do země. Lidé, kteří byli zrovna na túře, se vyděšeni běželi schovat do místní lodge.

Američané opravdu rádi jedí – a ve velkém

Na jídle jsme se snažili alespoň částečně ušetřit, a tak vedla cesta z motelu každý den nejprve do supermarketu. Překvapením byla obří balení všeho – od chipsů až po několikakilogramové majonézy nebo zmrzliny – rozdíl mezi menším a velkým balením byl přitom třeba jeden dolar.

My jsme většinou kupovali čerstvé sendviče za 4 až 6 dolarů, saláty, balení baby mrkví nebo misky s čerstvým ovocem a výhodná balení půllitrových vod po 32 kusech za nějaké čtyři dolary.

Večer obvykle přicházely za odměnu burgery za cenu kolem 12 až 15 dolarů, případně žebra v barbecue. Američané jsou zjevně zvyklí skutečně hodně jíst, protože většinou jsme si klasickou porci dávali napůl, případně jsme volili „předkrm“, který byl velký jako normální česká porce.

Dovolená je v USA luxus

Celkem vyšel americký trip asi na 70 tisíc korun se vším včetně suvenýrů pro blízké. Poměrně drahé jsou národní parky, vyplatí se jet ve více osobách, protože mnohdy je vstupné na vozidlo – nejčastěji na týden. Obecně to ale vždy stojí za to, pokud alespoň trochu vyjde počasí. Navíc – ať už to hrají nebo ne – běžní Američané jsou vřelí, ať už jde o turisty nebo servírky či pokladní, na což my Češi nejsme zvyklí.

Na druhou stranu bychom si měli vážit toho, že podobné dlouhé dovolené můžeme vůbec zažít – v USA uzákoněná dovolená není, a tak je na každém, jak si ji ve smlouvě vybojuje. Většina Američanů má dva týdny nebo méně ročně.

Nejzajímavější zastávky:

San Francisco

V San Franciscu je toho k vidění poměrně hodně – od slavné klikaté silnice v Lombard Street přes slavný most Golden Gate až po věznici Alcatraz. Tu je nutné rezervovat pár týdnů předem a vstupné činí něco přes tisíc korun. Projít se po ostrůvku plném racků a podívat se na samotku je ovšem zážitek.

V přístavu se rozkládá Pier 39 plný jídla a suvenýrů, poblíž se povalují lachtani. Horší to je ve městě navečer a v noci, protože ulice v centru bývají místy plné žebráků a narkomanů. V Oaklandu mají pak neprůstřelná skla v obchodech.

Yosemity

Cestou do kalifornských hor Yosemity leží jezero Tahoe, známá rekreační oblast. Hlavním tahákem je ale malá obec June Lake, která leží na opačné straně masivu než slavné údolí.

Tradiční dřevěné domečky s ozdobami jako na Vánoce, výhled na zasněžené hory a jezero, kam chodí pít lesní zvěř, jsou rájem pro romantiky a ty, kdo si chtějí dopřát skutečný klid. Poblíž leží vysychající solné jezero Mono Lake, z něhož vystupují zvláštní útvary a vypadá to zde jako na jiné planetě.

Pár desítek kilometrů od June Lake leží Bodie – zlatokopecké město založené v 70. letech 19. století a opuštěné za druhé světové války. Dřevěná obydlí jsou zachovaná včetně interiéru, kde zůstalo vše tak, jak bylo včetně hraček dětí. Městu se přezdívá „město duchů“ a stojí za to zaplatit za vstup osm dolarů za osobu a najít si pár hodin času na to nasát atmosféru starých časů.

V oblasti se nachází ještě Hot Creek, horké jezírko, kde lze udělat kratší túru podél řeky s výhledem na hory a vroucí jezírko, ale také Convict Lake a Mammoth Lakes, kde byli kvůli velkému množství sněhu ještě lyžaři.

Death Valley a Las Vegas

Cestou do Nevady začíná být vedro přes čtyřicet stupňů ve stínu. Po klikaté silnici s hupy jsme zamířili do pouště, kde kvetou kaktusy. U Death Valley nám v autě začíná svítit venkovní teplota 125 stupňů Fahrenheita, což je asi 52 stupňů Celsia.

Panovaly obavy, aby nám cestou do kopce nekleklo auto, tak se raději dál nejede. V Údolí smrti jsou samé uschlé rostliny – jde o jedno z nejteplejších míst na Zemi a zároveň nejnižší bod v Severní Americe (86 metrů pod mořem).

Las Vegas je v ostrém kontrastu s poklidnými horami – všude kasina, zmatek a celodenní párty. Žije to ale hlavně v noci, přes den jsou teploty kolem 47 stupňů smrtící a je to spíš přeběh mezi klimatizovanými budovami.

Město působí jako jeden velký kýč – nabídne napodobeninu Eiffelovy věže, vodopády, fontánu i západ slunce v Benátkách v obchodním domě. Plují tu gondoly a nebe na stropě působí jako dokonalá iluze, že se člověk skutečně nachází na italské ulici.

Grand Canyon a Meteor Crater

Další zastávkou jsou přírodní divy v Arizoně. Nelze opomenout Grand Canyon, který za stovky miliony let vymlela řeka Colorado a jehož hloubka místy dosahuje 1600 metrů. Vstupné činí 30 dolarů za auto.

Na okraji kaňonu se dá udělat příjemná procházka, podél níž stojí tabule popisující, jak vznikal. Cestou potkáváme něco, co vypadá jako samice od losa, případně obřího jelena. 

Na řadu přichází i Meteor Crater za 18 dolarů za osobu, cestou pozorujeme nějaký druh antilopy, což nás udivilo. Přes kilometr dlouhý kráter vytvořený před pár desítkami tisíc let vesmírným tělesem je velmi dobře zachovalý a demonstruje, jaké nebezpečí může přijít shůry. Meteorit, který tuto velkou díru vytvořil, měl pouhých pár desítek metrů.

Monument Valley a Antelope Canyon

Jako vystřižené ze seriálu Westworld je Monument Valley ležící na hranici Utahu s Arizonou v indiánské rezervaci. Přijeli jsme na večer a obvyklých 20 dolarů za auto jsme ani neplatili. V údolí je prašná cesta, kde to je s neterénním vozem poměrně napínavé, ale dá se to zvládnout. Narůžovělý západ slunce u slavných prstů představuje nezapomenutelný zážitek, obzvlášť pro fotografy.

Podobně fotogenický je i Antelope Canyon ležící u města Page v Arizoně. Útvar z červeného pískovce má horní a dolní část – ta je lehce obtížnější, sestupuje se místy po žebříku, navíc kolem poledne se vytvořila fronta, takže se stálo hodinu na slunci ve značném vedru. Ovšem vyschlé řečiště hrající všemi barvami by neměl vynechat nikdo, kdo oblastí projíždí.

Průvodce dělají indiáni a cena je poměrně vysoká – průchod kaňonem trvá hodinu, přičemž zaplatíte 25 dolarů za osobu a dalších pár dolarů za parkování. Při intenzivních deštích se kaňon plní vodou, v devadesátých letech zde skupina turistů zahynula, od té doby se ruší při očekávané bouřce všechny prohlídky. 

Salt Lake City

Cestou do dalších národních parků jsme se podívali i do metropole Utahu a srdce mormonské církve. Centrum města má pár set tisíc obyvatel, celkově ale na předměstí žijí miliony lidí. Po sedmé večer ovšem bylo centrum města neobvykle mrtvé, poměrně dlouho jsme hledali otevřenou hospodu.

V Salt Lake City leží i obří mormonská centrála, protože v Utahu se k mormonství hlásí na 60 procent věřících. Mormoni mají za nejdůležitější hodnotu rodinu a snaží se žít čistý život, takže nepijí alkohol, kafe ani nekouří. Fundamentalistická LDS pak uznává polygamii.

Stejně jako i v jiných městech mají lidé v Salt Lake perfektně upravené domky a zahrádky a místní kostel vypadá jako z pohádky od Disneyho. Druhý den dopoledne se ještě stíháme podívat k olympijskému areálu. Stadion využívaný během Her v roce 2002 zrovna opravují. Překvapivě leží na jakési dopravní křižovatce a nedá se k němu úplně dobře dostat.

Grand Teton a Yellowstone

Z mrtvého Salt Lake City, kde jsme se krátce zastavili na úchvatném Antelope Islandu – ráji ptáků a bizonů, vedla trasa do dalších parků ve Wyomingu. Yellowstone a Grand Teton dohromady stojí 50 dolarů za auto.

Yellowstone založený v roce 1872 je vůbec nejstarší národní park na světě a tvoří supervulkán, který může planetu Zemi jednoho dne značně potrápit. Kromě známého gejzíru Old Faithful je tu řada horkých jezírek včetně slavného barevného Grand Prismatic Spring.

Nevýhodou parku je přemíra turistů, často se tvoří kolony. Také tam nebývá pěkné počasí. Naopak pokud jde o faunu, jsou tu k vidění bizoni a během tří dnů jsme několikrát narazili na medvědy grizzly. Jeden si to špacíroval přes silnici a zastavil provoz, jiný běhal po louce. Den po našem odjezdu zranil bizon v parku postarší pár, ke zvířatům není radno se přibližovat – raději vzít dalekohled.

V Grand Tetonu, kde jsou čtyřtisícovky, jsem našli nádhernou túru kolem jezera Jackson – všude nápisy, že se má jídlo uzamykat do speciálních boxů a jak si počínat, pokud medvěd zaútočí:

  • Když se objeví, ustupovat, případně použít sprej proti medvědům.
  • Když projevuje agresivitu, hrát mrtvého – když to nepomůže, tak se bránit.
  • V případě, že medvěd pronikne do stanu, pokusit se s ním bojovat hned.

Naše túra skončila zhruba po hodině cesty znepokojivým oznámením o uzavření trasy a celé oblasti kvůli „medvědí aktivitě“. Celou cestu zpět jsme mluvili nahlas, co to šlo, a hráli slovní fotbal. Doporučuje se případně i zpívat.

Boise a Chemult a Crater Lake

Přes překvapivě žijící hlavní město Idaho Boise, kde mají zvláštní streetartovou uličku pokrytou kresbami, jsme se přesunuli do Chemultu – typického zapadlého malého městečka s jednou restaurací a rozpadlými domečky a karavany, jež bylo vstupní branou k jednomu z nejkrásnějších míst – Crater Lake v Oregonu.

To vzniklo zřícením vulkánu. Jde o jedno z nejhlubších jezer světa (skoro 600 metrů) s jednou z nejčistších vod s viditelností do třiceti metrů. I zde se dají dělat túry určitě několik dnů, konec té naší ovšem znemožnil sníh na úpatí hory. I přesto bylo místní panorama před cestou zpět do San Francisca a do Prahy jakousi sladkou tečkou. Vstup do Crater Lake činí 15 dolarů za auto.

Čtěte více

Publikované v: Svět        Sdílet

banner

Zanechat vzkaz